|
09.06.2010 |
Václav
user |
|
128
bronzových zámeckých schodů |
|
Na závod Praské schody
jsem se vdy jen chodil dívat a ve skrytu due jsem uvaoval, jaké
by to bylo jsi to někdy zajet? Pár dní před závodem se naskytla
monost, jak si je opravdu zajet! Aspoň teda VIP závod Praské
schody, tak jsem té monosti hned vyuil.
Stojí mě to trochu
zařizování, protoe jak to tak bývá zrovna je někdo jednou za deset
let nedostupný, na kolení, mimo republiku atd :-) Ve organizuji
z Humpolce, kde jsem na akci pivovaru Bernard se Sauna Klubem
ve Finské a dopoledne u je jasné, e jedu! Take úkoly zní: nic si
neudělat, neorat se, nepřejíst se (nonstop védské stoly)...no
trochu jsem se přejedl :-D Večer spokojeně usínám na pohodlném gauči
v opatství eliv :-)
Ráno hurá na snídani a
do Prahy. Přijídíme brzy, dát do pořádku kolo, připravit se,
nabudit se, odreagovat se :-) a vyjet směr Hradčany. Jsem asi po
dvou letech před závodem nervózní! Po prezentaci si schovávám batoh
ve stánku Aminostar a s Tomáem Mastíkem se jdu rozjídět,
prostě si párkrát sjet schody :-) a vyjet Jánský vrek a
Nerudovku...Tomá u asi nemůe a v Nerudovce se mě chytá za
sedlovku a nechá se táhnout...trenink skvělý, ale jako rozjetí, no
nevim :-) Poté přila Jitka s foákem a já tentokrát
s Honzou Hakem jedu dalí kolo.
Start je v půl páté
vedle hostince U Dvou slunců a já po zkuenostech
z Litoměřických schodů, kde jsem kvůli postavení na startu
přiel o třetí místo, se rvu dopředu. Jsem na pásce, sice na horí
straně, ale u mě nezabrzdí někdo, kdo nedokáe normálně
odstartovat. Je strané vedro a já u na startu tuím, e to nebude
ádná příjemná vyjíďka po Zámeckých schodech, ale spíe ronění. Na
startu se preventivně poleji studenou vodou a slečna s pánem ze
kody auto a České spořitelny odmávají
start.
A je to tu, start,
výstup pod Schwarzenberským palácem k hradu, pomalu přecházím
z velké pili na střední. Nahoře to rozjet a hurá po schodech
dolu. Najídím na ně na 5 7 pozici, co je na moje patné starty
dobré. Přede mnou jede Honza a v pozadí slyím nějaké ohlasy od
diváků. Zatáčka o
180 a dalích pár
schodů. Jsem dole, zase zatáčka o 180, sjezd po kostkách, u kostela
sv. Mikuláe skočit do podchodu, brzda, rovina a u vidím Jánský
vrek. První dva schody jsem vyjel...druhé také, vstát ze sedla a
vydupat vrek. Nerudovka se poté zdá vcelku rovná. Vidím mamku,
která přila asi po startu. Poleju se, napiju a hodím ji bidon pod
nohy se slovy přítě mi to podej. Víc říct nemůu. A zase kopeček
k hradu a schody. Jede se vcelku ostré tempo. Jsem asi pátý,
pořád za Honzou a nemohu těch pět metrů dojet. Na schodech si člověk
opravdu neodpočine, tak aspoň minutku ve sjezdu...Jánský vrek,
Nerudovka a mamka mi podává v kopci bidon. Dokonce se rozeběhne, aby
předávka proběhla ideálně. Poleju se a odhodím. Voda byla nějaká
studená, ale to strané vedro to moc neuhasilo. Zase k Hradu,
schody, skoro nejsem schopen se do nich pořádně rozjet, ruce bolí.
V hlavě se mi honí, hlavně je v pořádku sjet, pátý je
dobrý. Abych řekl pravdu, ani nevím jestli tam někdo stojí nebo ne.
Nic nevnímám. Jen ty rázy do rukou a nohou. Sjezd. Nevím proč
pořadatelé pořád upozorňují na tu zatáčku, vdy tu u nejedu
poprvé. Skok do podchodu. Jánský vrek. Mamka, bidon, polití se,
velká mezera přede mnou
a poslední výlap k hradu, u se mi jede dobře, zatáčka,
pletou se mi do cesty jezdci o kolo zpět. lapu ve stoje. Honzu
nevidím, ale za to někoho jiného. Makám. Cílová rovinka nebo spí
krpál a na posledních metrech jich předjídím asi pět! Kácím se do
stínu a nikdo neví kolikátý jsem, a abych řekl pravdu, v té
chvíli to bylo poslední, co mě
trápilo.
Pomalu vstávám a sjídím
za mamkou do Nerudovky, ta na mě čeká v očekávání, e pojedu
jetě kolo. Doplňuje bidon u prodavačky v suvenýrech (proto tam
byla studená voda) a jdeme nahoru. Tuím, e jsem třetí nebo čtvrtý
a Honza mi dává odpověď. Je druhý, já jsem byl pořád za ním, tak
jsem třetí. Před cílem jsem jich předjel pět a tři byli asi o kolo
zpět.
Pořád si nejsme jistí,
ale vyhláení to potvrdí! Třetí! Svým drtivým finiem jsem se na
posledním metru probil z pátého na třetí místo! est vteřin od
druhého Honzy a za mnou byli kluci po vteřině. Drama a na koberec
:-)
Na stupně vítězů, co
znamenají Kolo pro ivot jsem u párkrát vylezl, ale na Hradčanském
náměstí...hradní kapela hraje, mám kolem krku věnec jako se kdysi
v minulosti dostávaly, krásný výhled na Prahu...přijímám
gratulace...
Parádní záitek nejen
pro mě, ale asi hlavně pro mamku, které jsem dal jako nejlepímu
fanoukovi velkou kytici. Týmové kolegyně Jitka se Zuzkou jsou také
spokojené.
Po závodě jsem straně
unavený, ačkoliv to byl jen sprint. A ty já právě moc nemusím a
jetě víc to vedro! Ale noční procházka na vyjetí se neodmítá, a
dokonce jsem dostal chu na pravý český ionák (asi jsem si na
Bernarda zvykl :-)
Děkuji vem
přítomným za podporu, těm kteří mi dreli palce a za
gratulace.
|