Tu
sobotu jsem se ráno probudila a hle bude sluníčko! Hurá, První
letoní závod neomoknem (Taky jsem se celý týden modlila, aby moc
neprelo
) Ráno mě Eklič naloil i s kolem a hurá do Jedomělic.
Jsem sice jetě po své chorobě nerozjeděná, ale co, jsem se
přihlásila na krátkou, tak to prubnu, a podle stavu věcí po startu
se rozmyslím, zda závodím, nebo jen tak výletně. Eklič má najeto,
těí se jak sáňky na první sníh, jede dlouhou, tak
uvidíme.
Hned
za Batí nás nabořil opálený spoluobčan v mercedesu. Odnesl to
jen nárazník, získal druhý válečný rám, kola byla natěstí
v autě. Mít je na nosiči za autem, jsou narot
ten pitomec nám
jel nacucnutej na zádi a jak Eklič zabrzdil na stopce, tak to do nás
prsknul zezadu. Následně vylez z auta a začal nám nadávat, co
tam jako zastavujeme na té stopce, prosím, kdy na hlavní jela
auta oběma směry
co dodat. Hlavně, e má silný auto, blb
Já se málem
po
ale Eklič zachoval klidnou hlavu. Zhodnotili jsme, e se
natěstí nic nestalo, koda nevznikla (teda nám), a tak jsme
řvoucího blbečka nechali vřískat a jeli závodit
jetě e je Eklič
takovej kliďas, já bych toho holomka nejraději sprovodila ze světa.
Fuj!
Nakonec
jsme tedy dorazili včas, pohodlně zaparkovali, odprezentovali,
pozdravili kamarády a Dlouhaři se u řadili na start. Vyfandila jsem
Ekliče, pokecala s Jíou, která, chudinka, pořád marodí, take
má s jeděním zatím utrum a vydala se okouknout ten kousek
trati za statkem, kterým se projídí rovnou do oranice sjezdík
právě tamtudy a pak potápění v brodu
jej, tohle asi nedám,
přilo mi to hrozný. Viděla jsem 4 borce z dlouhý, jak si tam
skočili přes řidítka
pak jsem se la raději rozjet a přemýlela,
jestli to není moc velké sousto na babu jako já.
A pak
jsem se nějak ocitla na startu, odevzdala Jítě bundu a klíček od
auta. Pak odstartovali a najednou to jelo a bylo to do kopce a mně
to moc nelo, nemohla jsem roztočit ty nohy a to jsem se fakt
poctivě rozjíděla! A ukrutně fičelo a celá ta hromada cyklistů se
valila a já s ní a nějak to naskočilo a hele, je tu zase náves
a lidi fandili a já byla ráda, e se drím té skupinky, kterou
stíhám a za mnou jetě někdo je a Jía povzbuzuje a já jedu a zase
ven ze vsi a nějaký ten terének a cesta popískovaná podle lesa a já
dojídím, předjídím a hurá, u to jede, a najednou větev a na tom
písku ikmina a mně nenapadlo nic chytřejího ne nadjet to vrchem a
u se válím a zastavuju ty za mnou, honem se uklidit, ach jo, huso
hloupá, telecí nápad. Tak nic, kolo natěstí v poho, já
natvaná, co s tím, jeden roh mi trčí k nebi, druhý přeil
ve zdraví
tak dotahuju tu partu, s kterou jsem jela, natěstí
tepy zatím jdou, ale ten roh mě fakt tve, je to hrozně nepohodlný,
tak nakonec stejně zastavuju, abych si to srovnala
zase jsem se tím
pádem propadla dozadu, u mě předjely 4 soupeřky a zase musím
dotahovat. Chvíli to jde, jedu lesem a u jsem tu pomalejí skupinku
nechala za sebou, vidím tu moji někde přede mnou, ale pak se to
otevřelo, straně silný protivítr a prr, koníčku zas makám jak
debil
No a pak jsem zase na návsi
v Jedomělicích a proti mně je nějaká dřevěná ohrada, či co?!
Zastavuju, čumím na to, kudy tudy cestička? Byl to valník, přes něj
lávka
smůla, tak si to tam vynes! Nahoře nasedám, dolů to u sjedu
v klidu, ne? NE! Tak troičku jsem zavadila o přední
brzdu
přesně kdy se kolo dotklo silnice
pak jen pomalinku jdu
nejdřív nahoru a potom přistávám čistě na hubu tedy konkrétně do
ukázkového kliku (jetě, e posiluju ruce, jinak to bylo rovnou na
čumák), silnici vidím těsně před sebou, ale ani přilbou jsem
nebrkla. To ve uprostřed davu fandičů, přímo v centru dění,
snad mě nikdo nevyfotil to je hrozná ostuda. Potupně jsem se tam
rozplácla jako úplnej una! A narazila jsem si
zápěstí!
A pak
ta stodola, obávaná oranice u byla pěkně vyjetá, take to ani
nebylo tak hrozný, dole brod přenesla jsem to, ale namočila jsem
si nohy to bahno fakt nevonělo
Pak u se mi jelo dobře, pominu-li
dva kopce, které jsem vytlačila J .
Nejvíc mě u prvního pořádnýho zvedáku pobavila cedulka
s dotazem, vím-li, kolik e kopců nás čeká. Lhali, byly 4 !
J
Po
občerstvovačce jsem zase dotahla svou skupinku a měla pocit, e jsem
na svém. Na krásně rozjeté rovince, pěkně v tempu, parádní
pocit a najednou krrr! A zadní kolo se zaseklo a jentaktak, e jsem
si zas pro změnu nerozbila hubu
utrhla se mi sedlová taka a zasekla
se mezi kolem a rámem
tak jo, taku pod dres, a zase dotahuju a u
mě to tve a unavuje a u nejsem v pohodě a vítr je proti mně a
je mi to líto a absolutně se ztrácím
Ale to u se dostavil první
záchvat obávaného kaílku ( jsem po zánětu průduek a jetě to asi
nechtělo tak rvát)
no tak, a jsem se přestala dusit, chvíli jsem
kolo vedla, pak na něj naskočila a přestala si honit triko. Sice mě
tvalo, e mě zase předjídějí, ale přela jsem do reimu
turistika, abych se neudusila (taky nemám moc najeto). A
v tomto tempu jsem si to ďuchala k cíli
pak jsem dojela
jednoho chatka, díky kterýmu jsem zase krásně zrychlila, protáhnul
mě přes chmelnici a takový rozbitý cesty a taky pěkným sjezdíkem,
zase paráda! Pak dalí kael, tak jsem vyhlásila, e mi dolo, a
byla to nejspí pravda, protoe poslední 2 kiláky jsem se vlekla
jako smrad a do cíle přijela na PŘEDPOSLEDNÍ kolečko vzadu úplně
hotová. Vichni u tam samozřejmě byli, take výsledek 187
celkově, 5. v kategorii v čase, který raději zapřu
(3.49.53) J.
Ale
Eklič nezklamal! Krásné 60. Místo celkově na dlouhé trati!
V kategorii 6. V čase 4.27.20 je to borec! Vzorný to
reprezentant Bike Teamu Kralupy J
jetě jedna veliká gratulace!