|
12.06.2010 |
Jitka
Slabá |
|
Tropický
Ronov pod Radhotěm |
|
V sobotu 12. 6.
2010 se v Ronově na úpatí Beskyd konal 3. závod Galaxy série
který byl také součástí Valasko-pováské série. Na programu byli
jako obvykle dvě trasy, delí
měřila 65km a měla 1800m převýení a kratí měřící 40km
s převýením 800m. Od brzkých ranních hodin svítilo slunce,
nehnul se snad ani lístek bylo jasné, e v poledne na startu
bude teplo
..
Pro ná tým vyrazil
na Moravu u v pátek a v tom vedru to byla děsivá 5 ti
hodinová cesta, přeruovaná nutnými zastávkami na pumpách
k opláchnutí a poití něčeho studeného (třeba
zmrzkyJ). Po příjezdu jsme se
ubytovali a li se zaprezentovat, neb jsme to měli jen přes silnici.
Při odchodu z prezentace jsme objevili pěknou restauračku, tak
jsme tam rovnou zakotvili na večeři. Koukla jsme do jídeláku a
poprosila Zuzku, a mi objedná salát Caesar a odela na toaletu.
Ovem po návratu jsem se nestačila divit Eklič nejene si objednal
místo pivo dus ale také si dal salát
..!!! Tak jsme ho mobilem
vyfotili a poslali MíeJ. Při jídle začala hrát uvnitř
restaurace a následoval dalí údiv, Eklič si el trsnout ze Zuzkou
(a my s Vencou kodolibě okomentovali mobilemJ).
Dlouhá trasa startovala
v pravé poledne. Teplota se v tu dobu pohybovala okolo 35
stupňů a větina závodníků stála do poslední chvíle před startem ve
stínu okolních stromů. I my vici jsme se ukrývali pod katany u
kina a vymýleli, zda by nebylo lepí zajít si na nějaký film, ne
jet závod J. Nakonec jsme
odstartovali, v čele s Terezou Huříkovou, která se
přestěhovala do Valaského Meziříčí a tak byla vlastně místní.
Prvních 15
kilometrů vedlo skoro stále do kopce na vrchol
Velkého Javorníku (918 m). Tady jsme měla sto chutí to
vzdát, otočit a odjet někam do stínu lil ze mě pot, patně se mi
dýchalo a v hlavě běhalo mnoho pesimistických mylenek, ale
kousla jsem se a kopec vylápla. Následoval dlouhý sjezd a do
415
metrů do Dolních Pasek, kde byla
občerstvovačka s pitím. Místo toho abych se napila, jsem na
sebe asi 5 kelímku s vodou vylila. Ochlazení fungovalo jen
prvních pár minut, voda se velmi rychle vypařila.
Odtud začala trasa
stoupat směrem k Radhoti. Začínala jsem mít pocit kuřete na
grilu a to málo závodníků co bylo za mnou, mě cestou do kopce
předjídělo. Na 33. kilometru byla dalí
občerstvovačka, na ní jsem dojela s pocitem, e závodit dnes
nemá smysl a málem mě přemluvila Krnáčovic rodinka, která fakt
vzdala a seděli tam ve stínu s plechovkou studeného pivka
Ale
zase jsem jela dál. A byla jsem odměněna krásným výhledem
z úbočí Radhotě a asi 4 kilometrovým sjezdem v terénu (na
jeho konci mi málem upadli ručičky, my z povltavské níiny
nejsme zvyklí na tak dlouhé sjezdy J). Pak u jen jedna
asi dvoukilometrová stojka a před cílem takový bahnitý brdek a bylo
hotovo, konečně
.
Okolo 6 hodiny proběhlo
vyhláení výsledků a tomboly. Na dlouhé vyhrála Tereza Huříková a
Pavel ák. Na kratí trase
30
km zvítězil stejně jako loni Karel
Videcký, mezi enami se toté povedlo Barboře Machulkové. Ná
tým skončil druhý a stejné pořadí nám patří i v celkovém
hodnocení. Celkové výsledky na: http://sportsoft.cz/cs/zavod.aspx?id=326
Závod to byl pěkný jak
trasou tak organizací, náročné výlapy i sjezdy, ale ve se dalo
jet. Organizátorů patří dík, snad jen přítě né tak
teploJ.
Poté následoval
přejezd do Trojanovic do hospody a posezení s Tryskomyáky u
kytárek povedený večer a pěkně hráli. Tady ovem ji Eklič
nezklamal a vypil asi 8 piv, take jsem taxíka dělala jáJ.
Druhý den jsme autem
dojeli na Pustevny a odtud pěky doapkali na Radho a zpět. Ač
byla zpočátku pěkný mlha, nakonec se vyčasilo a bylo i pár pěkných
výhledů
|