Hurá jedu na Krále! Po onemocnění Ekliče jsem najednou neměl odvoz, a jak se do Klatov dostat – všichni ostatní měli auta plná. Ale nakonec mě vzal Vít Karger z Kolína, od kterého jsem kdysi koupil silničku. A dokonce má i na pokoji volno, tak nemusím spát na klatovské dlažbě. Jediný problém je, že jsme ubytováni v Přešticích, což je 22 km od Klatov a Vít s jeho kamarádem Raduzem jedou střední trasu a startují až v 10 a já v 7:30...

No což...vstávám tedy v 5:40, oblékám se, zblajznu tyčinku ( svou snídani jsem bohužel snědl asi k třetí večeři – v pátek jsem pořád žral) a vyrážím. Cestou jím ještě druhou tyčinku a na start přijíždím čtvrt hodinky před. V nohách 22 km a skoro hodinu cesty. Zvon odbije start a já vyrážím ze zadnějších pozic. Jsem rozjetý, tak mažu dopředu. Jede se mi krásně. Jen pořád jím. Na občerstvovačce sklízím potlesk, protože beru z levé strany levou rukou kelímek s ionťákem, ale chci ještě banán...druhá ruka je volná, pustím řídítka a přes ruku vytrhnu slečně, která je velice překvapená co dělám, banán z ruky! Divím se, že jsem se v té rychlosti nerozsekal :-) S kumpány ze skupinky sjíždíme další lidi, v jednom kopci ujíždím a na brodu sklízím další potlesk. Projíždím to bez ztráty stability a zároveň dojíždím jednoho borce. Sakra, kde to jsem, tenhle vyhrává svojí kategorii! A dochází mi, že řev motorky, který v dálce slyším, pojede před prvním...uvěřím až mi zahlasí pozici kolem 15 místa s malou ztrátou na prvního kolem 15 minut po 60 kilometrech. Paráda, už netahám a jen se držím. Přiznám se, že místy jen silou vůle. Dostávám, ale pořádný hlad a už jsem vše snědl a dochází pití...v kopci mi ujíždí a myslím, že na mě jde krize. Ve sjezdu mi ujíždí nadobro a je to tu, krize. Platím daň, že jsem to na začátku přehnal? Že jsem se pořádně nenasnídal a mám hlad? Nebo tomu tempu už prostě fyzicky nestačím? Přece jenom jsem na dlouhé tratě netrénoval a mám už v nohou místo 60km 80...nevím. Každopádně si aspoň užívám krásné a náročné šumavské sjezdy. Ve dvou pořádně nadávám, páč mě z nich ukrutně bolí ruce a celý člověk. Chci jet do kopce radši!!

Každopádně se propadám dál. Hurá, občerstvovačka. Zastavuji, doplňuji zásoby, paní mi umyje brýle a přemlouvá mě, abych si dal pivo. Nu dobrá, třeba mě to zachrání. Dlouho nikdo nejede, a tak vyjíždím sám. Posledních 25 km. a krize opadá. Že by to pivo? :-) Poslední kopce se mi jedou dobře a dokonce pár lidí předjíždím. Užívám si prudká stoupání na 95-100 kilometru.

 Už jen z kopce. Šipka doprava. Zatáčím, ale jsou tam dvě odbočky doprava. V jedné vidím vyjetou kolej od pláště v bahně, tak jedu. Ale nezdá se mi to. Otáčím se a vidím zavoďáka jak jede tou druhou! Sakra otáčím to a vracím se. Za 50 metrů tam byla cedule – cíl 1km :-( tu jsem opravdu neviděl. Ale to bych nebyl já =)) Ve spurtu jednoho předjíždím a v cíli jsem 25! Paráda! Maximální spokojenost, ikdyž...:-)

Zanedlouho přijíždí vítěz z krátké trasy Jan Novota, za ním Lukáš Bauer a David Kramár. Paráda dal jsem Bauera a to jsem jel o 35 kilometrů víc :-) A škoda, že jsem s ním nespurtoval, to bych mohl říkat, že Bauera poráží ve spurtu Northug a já :-D

Po dojetí Víta a Raduze, rychle se najíme. Já jsem si zapomněl lístečky na jídlo (což nebyla jediná věc která se nepovedla), tak se Vít se mnou dělí o svou porci. Díky! A v autě dostávám lahváče od Raduze! Přišlo k chuti, také díky!

Z týmových kolegů úspěšně dokončili Martin Chomát dlouhou trať a Jitka Slabá střední.

Prostě parádní závod, technický akorát, bláta akorát...prostě super, Král je nej!